6 - Dobrá práce, Katie!

Najít si ve čtvrtek večer klidný koutek ve zmijozelské společenské místnosti nebylo vůbec jednoduché. Katie se to nakonec podařilo, asi po zhruba patnácti minutách práce na eseji z dějin čar a kouzel ovšem zjistila, že zasedla místo Draco Malfoyovi, který si byl zřejmě odskočit.
„Omlouvám se, nevšimla jsem si, že tu máš knížky.“
Draco jen mávl rukou a přitáhl si před chvílí uvolněnou židli od sousedního stolku. Zběžně mrkl na její napůl popsaný pergamen. „Úkol do dějin čar a kouzel? S tím už jsem taky začal. Ten chlap je úplně hrozný!“
„Technicky vzato, jak by řekla Lily, to není chlap, ale duch,“ podotkla Katie a jemným pousmáním.
„Tak je to duch chlapa. Což nic nemění na tom, že je hrozný. Lily – to je ta z Havraspáru?“
Přikývla.
V tu chvíli upoutal jejich pozornost nezvyklý rozruch na druhé straně společenské místnosti, kde Vincent Crabbe vypouštěl z nosu obrovské, barevné mýdlové bubliny a mohutně řehtající se Gregory Goyle se ho snažil neúspěšně napodobit – ovšem pouze s tím výsledkem, že několikrát mohutně říhl.
„Nechci, aby to vyznělo ošklivě, ale tihle dva mají zřejmě štěstí, že se sem nedělají žádné vědomostní přijímací zkoušky,“ utrousila Katie. Až pak si uvědomila, že jsou to vlastně Dracovi kamarádi…
Draco však oproti jejímu očekávání vyprskl smíchy. „Na to, jak je znáš krátce, jsi je odhadla docela přesně.“
Pátravě na něj pohlédla. „Myslela jsem, že jsou to tvoji kamarádi.“
„Tak…“ trochu ztišil hlas, „ono se spíš nějak… hm, očekává, že to budou moji kamarádi. Naše rodiny se dobře znají. Už hodně dlouho.“
„Aha.“
„Předpokládalo se, že já i oni budeme studovat ve stejné koleji.“
Katie se musela hodně držet, aby se neušklíbla. Ona taky předpokládala… a jak to dopadlo!
„Moje rodiče by hrozně zklamalo, kdybych chodil kamkoli jinam, než do Zmijozelu,“ pokračoval Draco. „Studovala tu celá moje rodina. A co vaši?“
Bohužel nemohla dělat, že tu otázku neslyšela. „Nejsou žádní naši,“ odvětila přesto zcela klidně.
Spolužáka tím zjevně vyvedla z míry. „Jak to myslíš, že nejsou žádní vaši?“
„Přesně, jak to říkám. Nejsou žádní naši. Nemám rodiče a nikdy jsem je neměla.“
Draco se zamračil. „To ale přece nejde. Ne že by moji rodiče byli v tomhle směru nějak sdílní, ale i tak vím, že děti nepřicházejí na svět… to… však víš… jen tak.”
Katie přišly jeho rozpaky maličko legrační. „Samozřejmě, že biologicky jsem nějaké rodiče mít musela. Ale nikdy jsem je neviděla a vůbec nic o nich nevím. Předpokládám, že jsou oba mrtví.“
Stále se tvářil trochu zaraženě. „Vypadáš dost... vyrovnaně. Teda… to je mi líto, že tvoji rodiče...“
Pokrčila rameny. „Když jsi sirotek prakticky od narození, tak to tak neprožíváš.“ Občas měla pocit, jestli sama sobě trochu nelže…
„Už od zařazování jsem si říkal, jaktože neznám žádné Cunninghamovy,“ pokračoval Draco. „Ale zároveň jsem věděl, že když jsi ve Zmijozelu, tak nemůžeš být z mudlovské rodiny. Ale nakonec je to logické. Když tvoji rodiče nejsou naživu.”
„Počkej. Tomu moc nerozumím – studenti ve Zmijozelu nepocházejí z mudlovských rodin?”
„Jasně, že ne. Prakticky všichni jsou čistokrevní. Občas se sice najde někdo, kdo má kouzelníka jenom jednoho rodiče, ale to je výjimka. Řekl bych, že tvoji rodiče byli kouzelníci oba.”
Katie si uvědomila, že stále drží v ruce brk a svírá ho tak pevně, že by ho mohla zlomit. Raději jej položila na stolek. Pak pohlédla Dracovi přímo do očí. „Nikdy jsem nepochybovala, že by moji rodiče nebyli oba kouzelníci,” řekla tiše, leč důrazně.
Na chlapcově tváři se objevil spokojený úsměv. „Jsi evidentně pravý Zmijozel! Tvoji rodiče určitě taky chodili do naší koleje! To tak bývá.“
Katie jen zamrkala. „Příslušnost ke kolejím je dědičná???“ To by ovšem znamenalo...
„Nooo,“ protáhl, „to asi úplně ne. Ale pro některé významnější kouzelnické rodiny jsou určité koleje tradiční.“
„Aha. Třeba všichni ti zrzaví Weasleyovi jsou v Nebelvíru.“
Draco se pohrdlivě ušklíbl. „Tak TIHLE rozhodně nejsou významná rodina.“

***

V pátek měli konečně hodinu se svým kolejním ředitelem, profesorem Snapem. Na lektvary se Katie skutečně těšila. Už v Elevendays se pletla Alie pod nohy, kdykoli vytáhla kotlík a začala do něj něco sypat. Mimochodem se díky tomu naučila v nějakých osmi letech uvařit i dobře dvacítku jídel.
Byla to jedna z těch hodin, které měli společně s Nebelvírem, ale stejně jako v jiných předmětech, i tady sedávaly obě koleje odděleně. Ostatně, pomyslela si Katie, Lucy a Angelina budou stejně sedět spolu. Když na ni Draco kývl, s úsměvem se posadila vedle něho.
Profesor Snape na sebe nenechal dlouho čekat. Na počátku hodiny si pořídil seznam nových žáků - nebelvírských, své zmijozelské již znal. U jména Harryho Pottera se zastavil. „Ano, ovšem,“ řekl tiše. „Harry Potter. Naše nová - hvězda.“
Draco vedle Katie a Crabbe s Goylem za nimi se zahihňali.
Profesor Snape jim nevěnoval žádnou pozornost. Po úvodním proslovu o důležitosti a obtížnosti jemného umění lektvarů se však znovu obrátil k Potterovi: „Co získám, když přidám rozdrcený kořen asfodelu k výluhu z pelyňku?“
Potter nevěděl.
Zmijozelský kolejní ředitel se jízlivě ušklíbl, řekl, že sláva zjevně není všechno, a zeptal se, kde by hledal bezoár.
Hermiona Grangerová se hlásila, jako kdyby na tom závisel její vlastní život.
Potter nicméně opět nevěděl a Katie bylo poněkud trapně i za něj.
Draco šeptl, že je Potter pitomec a že doufá, že se na to Snape nezeptá jeho.
A pak přišla třetí otázka, týkající se rozdílu mezi šalamounkem a mordovníkem. Grangerová v první lavici natahovala ruku bezmála až ke stropu.
„To nevím,“ odpověděl do třetice Potter. „Myslím ale, že Hermiona to ví, tak proč se nezeptáte jí?“
Narozdíl od některých jiných studentů to Katie vtipné nepřišlo.
Ani profesoru Snapeovi to vtipné nepřišlo. Rázně vyzval Hermionu, ať si sedne a nasupeně se rozhlédl po třídě. Když vzápětí utkvěl pohledem na jejich lavici, měla Katie pocit, jako by se Draco vedle ní trošku zmenšil. Profesor Snape se však díval přímo na ni.
Katie to strach nenahánělo. Ona si své učebnice – na rozdíl od Pottera – předem pročetla více než zevrubně. Ostatně, trčela u Koláčkové několik měsíců a tam opravdu nebylo co dělat.
„Slečna Cunninghamová by věděla?“
Katie se postavila. „Slečna Cunninghamová by věděla. Asfodel a Pelyněk vytvářejí silný uspávací prostředek, jemuž se říká Doušek živé smrti. Bezoár bývá v žaludku koz a chrání před většinou jedů. Šalamounek a mordovník jsou pouze jiné názvy pro oměj – což je rostlina s fialovo-modrými, velice jedovatými květy. Jed z nich získaný působí během několika hodin zástavu dechu a srdce, oběť je však stále při vědomí.“
„Vynikající, slečno Cunninghamová,“ pousmál se na ni profesor. „Můžete se posadit, připisuji Zmijozelu deset bodů.“
„Skvělá práce, Katie!“ zazubil se Draco.
Vzápětí srazil Snape Nebelvíru jeden bod za Potterovu drzost a během hodiny další, protože cosi neporadil Nevillu Longbottomovi.

„To bylo teda opravdu nefér!“ zlobila se po hodině Angelina.
„Myslíš, jak profesor Snape srazil Potterovi ty body?“ zeptala se Katie.
„To taky,“ odvětila Angelina. „Ale hlavně těch deset bodů pro Zmijozel!“
„Měla jsem snad dělat, že to nevím?“
„Měl vyvolat Hermionu. Hlásila se celou dobu. Ne tebe.“
„Nemůžu za to, že vyvolal mne. Já se nehlásila.“
„Ale bylo to nefér!“
„Já se nehlásila!“ zopakovala chladně, otočila se k Angelině zády a vydala se směrem ke vstupu do zmijozelské společenské místnosti.