„Doktore,“ zastěžoval si Turlough, když s sebou Tardis trhla, „co teď?“
Než Doktor odpověděl, Tardis se zazmítala tak, že i on málem skončil na zadku. Mezi prudkými nárazy si stihl upravit nejdříve brýle a pak zabránit celeru, aby se mu vysmykl z klopy saka.
„Jen trocha prostoročasové turbulence,“ odpověděl Doktor a snažil se získat svou loď pod kontrolu. „Chci se k Cerilii dostat co nejrychleji a zároveň se Tardis musí vyhnout warpu těch Kyberlodí.“
„A možná jsem byl příliš zbrklý při zadávání souřadnic,“ dokončil polohlasem.
„Já to slyšel!“ okřikl ho Turlough, který se vzdal snahy vstát, a místo toho seděl u stěny a zuby nehty se držel kruhových výklenků.
Po pár vteřinách získal Doktor loď pod kontrolu, láskyplně pohladil centrální konzoli a brýle si uklidil do kapsy.
Pak se otočil k Turloughovi: „Dorazíme na Cerilii během pár vteřin. Zhruba hodinu před Kyberflotilou. Musíme...“
Hlasité zadunění zvonu Doktora přerušilo. Ten se otočil, když se Tardis zatřásla. Zvon se ozval znovu a hlasitěji.
„Klášterní zvon?!“ vykřikl znepokojeně.
S brýlemi zpátky na očích přiskočil k centrální konzoli. Oběhl ji v jednom směru, pak ve druhém. Přitom sledoval výstupy různých přístrojů. Nakonec se prudce zastavil. Opřel se o kymácející se konzoli a podrbal se na hlavě.
„Nevím...“
„Boinkkk!“
„...co se děje.“
Nakonec se natáhl a zmáčkl knoflík. O chvíli později se místností rozezněl zvuk materializující se Tardis. Doktor zatáhl za páku a na obrazovce se objevil vesmír vně lodi. Na vteřinu se tam mihl kotouč planety a hromada hvězd. Pak všechno zakryla modrá barva. Poslední, čeho si Doktor všiml, byl povědomý černý nápis na bílém pozadí.
Tardis se najednou zastavila tak prudce, že jak Doktor, tak Turlough byli hozeni přes celou místnost.
Když se Doktor malátně zvednul na nohy, obrazovka ukazovala různobarevné pruhy. Reakce na velmi dramatickou srážku dvou plasmických stěn dvou stejných Tardis. Doktor skoro poslepu zatahal za několik páček a zmáčkl několik tlačítek. Jak Tardis pomalu zacouvala v normálním prostoru, Doktor si s oddechem sedl do židle.
„Turlough?“ otočil se na svého společníka, který se stejně pomalu sbíral ze země. „Už asi vím, kde byl problém.“
Najednou se na obrazovce na centrální konzoli objevil starý vzteklý obličej s tmavými slunečními brýlemi. Zaťukal na mikrofon a duté rány vycházející z reproduktoru přitáhly Doktorovu pozornost.
„Konečně,“ ozvalo se z reproduktoru.
Obličej na obrazovce se vzdálil a ukázal postaršího člověka v poněkud zmuchlaném tmavém obleku s něčím kolem krku. Doktor zamrkal a sundal si popraskané brýle. Ten chlap měl kolem krku elektrickou kytaru. Starý rádoby rocker v Tardis? Co si o sobě jeho alter ego myslelo, mít takového společníka. To Doktora probudilo zcela.
Turlough se podíval na monitor a nerudně se zeptal: „A tohle je kdo?“
„To je...,“ začal Doktor a pak zachytil cosi velmi známého v rockerových očích.
„Ale ne!“ vykřikl.
„Ale ano,“ odpověděl vztekle Doktor na obrazovce.
Turlough se podíval z jednoho Doktora na druhého a pak zavřel oči: „To jsi taky ty? Nejdřív fez a teď tohle? Co jsem to komu udělal?“
Oba Doktoři Turlougha ignorovali a přeměřovali se pohledem.
„Nech měl hádat,“ řekl Doktor na obrazovce, „sledoval jsi kriket místo, aby ses díval na cestu, co?“
„Určitě,“ řekl ve stejnou chvíli Doktor a vytáhl nové brýle, „sis hrál s tím kusem dřeva, místo abys sledoval, kam letíš, co?“
„Abys věděl,“ Doktor si nasadil brýle a zamračil se na obrazovku, „jsem na cestě varovat Cerilii. Tak hodinku za mnou je Kyberflotila.“
K Doktorovu překvapení se jeho protějšek jenom cynicky pousmál.
„Kdybys nesledoval tolik kriketu, možná bys přiletěl včas. Na Cerilii o tom už dávno vědí. A bude to víc než hodin. Lepší výmluvu pro svoje chování nemáš?“
Najednou vztekle ukázal svou kytaru na kameru a Doktor si všiml několika hlubokých škrábanců: „Tohle je vzácný kousek!“
Doktor uviděl, jak Turlough otočil oči v sloup a raději zmizel z kontrolní místnosti, a rozhodl se výbuch svého protějšku ignorovat.
„Mají něco v plánu? Cerilie je primitivní odpadní planeta, která nemá šanci se ubránit Kyberflotile,“ zmyslel se Doktor. „I když, co na téhle zapadlé planetě Kyberlidi chtějí, to tedy netuším.“
Jeho protějšek odložil kytaru a - i když poněkud nevrle - odpověděl k věci: „Co tady chtějí Kyberlidi, to nevím. Ale plán na Ceriliii mají. Nejsou tu totiž ve hře jenom Kyberlidi.“
Doktor se překvapeně zamračil a jeho starší a starší inkarnaci se na obličeji objevil opravdový úsměv.
„Kriket, nesledování letu, pozdní a ještě neúplné informace. Jak já jsem tohle svoje období mohl přežít?“
„Daleci napadli Aerilii,“ řekl než Doktor mohl zareagovat. „A zdá se, že taky mají zálusk na Cerilii.“
„Daleci?“ odpověděl Doktor překvapeně a podvědomě si posunul brýle na nose.
„Daleci,“ zopakoval se rocker.
„No tak!“ pokračoval, když Doktor nereagoval. „Tohle není tvůj několikadenní zápas kriketu!“
„Daleci a Kyberlidi?“ zamyslel se Doktor a přičuchnul si k celeru. „Nepamatuju si, že by se někdy setkali.“
Rocker ho ignoroval: „Odpadní generál Cerilie, nějaký Koba, má plán.“
„A-há!“ vykřikl, když uviděl, jak jeho protějšek zbystřil. „Říkal jsem si, že ti to jméno možná něco řekne.“
„To není dobré,“ zamumlal Doktor a zvedl se ze židle.
„Neviděl už ses dneska?“ zeptal se nahlas.
Jeho starší a starší protějšek se naklonil ke kameře a dotkl se slunečních brýlí, ze kterých vyšel chrčivý zvuk: „Teď se vidím! Ten pomalý život anglického gentlemana mi opravdu musel lézt na mozek.“
Doktor se ale soustředil na ty černé sluneční brýle: „Sonické brýle?!?“
„No co?“ odfrknul rocker. „Jsou praktické - mám je pořád po ruce. A vůbec, ty nemáš co mluvit. Celer, tss.“
V tu chvíli se rozrazili dveře a Turlough se vřítil do místnosti.
„To už by stačilo,“ utrhl se na oba Doktory. „Buď si najděte velmi dobře zvukově izolovanou místnost nebo se vraťte k něčemu rozumnému.“
„Nebo oboje,“ dodal hlasitým šepotem.
„Doktore,“ pokračoval Turlough, „fez říkal něco o jiných Kyberlidech. Jak do toho zapadají ty imitace?“
„A Doktore,“ Turlough se otočil k obrazovce, „jaký teda je plán. Ceriliané vědí, co dělají, a my se můžeme rozloučit?“
„Imitace?“ zeptal se mdle rocker a zastrčil si sonické brýle do kapsy. „Fez? Snad ne... To snad ne... Brada tu je taky?“
„Ha!“ neudržel se Doktor. „Takže taky nemáš všechny informace.“
Pak zahlédl výraz svého společníka.
„Emm, brada zůstal na Berilii,“ řekl svému protějšku stručně. „Objevil tam jak skutečné Kyberlidi, tak nějaké velmi dobré imitace - počítače ve skutečných Kyberoblecích.“
„Hmm,“ napodobil ho rocker, „Generál Koba čeká v cestě Dalekům a Kyberlidem. Má pro ně nějaké překvapení, ale mně to vysvětlit nechtěl.“
Doktoři se na sebe podívali a tak rychle, jak to jen oni dokázali, když se jim chtělo, přešli do spolupracujícího módu.
„Doktore, sledoval jsem odpadní lodě. Vím, kde asi tak budou.“
„Dobře Doktore. Napojím se na tvůj navigační systém.“
Kdyby se vesmírem šířil zvuk, rozlehlo by se jím skřípění a sténání dvou dematerializujících Tardis.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit