Změna velení

Miloval svoji ženu, i když jí to říkal méně často, než si zasloužila. Samozřejmě by ji nenapadlo si postěžovat, na to byla příliš hrdá. Dbali na dekórum, dva potomci starobylých rodů. On řídil rodinu a rozhodoval o všech zásadních záležitostech. Ona pořádala večírky a doprovázela ho do společnosti. Doplňovali se.
Když ho poprvé uviděla zhrouceného pod schody, třesoucího se dozvuky kletby Crucio, jeho láska a obdiv k ní ještě vzrostly. Polykala slzy, přesto okamžitě začala pronášet složité zaříkávání, aby mu ulevila od bolesti.
„Opři se o mě,“ řekla věcně. „Nemusíš to snášet sám…“
Bylo příjemné jí na chvíli přenechat velení.