Vězeň

Ani nevěděl jak, během kamarádského rozhovoru Anluan strážce jedním rychlým pohybem praštil, a už se v bezvědomí válel na zemi jako pytel brambor. Odtáhl ho a schoval za zástěnu z deky, kde měla stráž alespoň trochu soukromí.

Popadl klíče, které krátce nato zachrastily v zpuchřelém zámku, a houknul na ostatní.

„Je to pátá cela,“ zahlaholil.

Po chvilce hledání se otevřely i tyto dveře a za nimi stál v pozoru hubený muž v okovech, jehož naježený plnovous mu zakrýval skoro celý umazaný obličej. Mlčel.

„Možná ti pověděli, že máš právo nevypovídat, ale my ti rozvážeme jazyk,“ štěkl na něj nemilosrdně Anluan.