Zdálo se to nekonečné velké. Vedro a tma. Jako rozpálená Sahara, která ještě nestihla vychladnout.
Pomalu mapovala každý centimetr. Každý další úsek byl čím dál víc nebezpečný. Špatně se jí dýchalo, kyslík docházel a do toho to horko… Připadala si jako v šílené noční můře. Každou chvíli uvažovala, kdy konečně přijde ten toužebný okamžik. Vysvobození ode všeho. Ale mohla jen zoufale drápat prsty po povrchu. Hledat východisko, které neexistovalo.
Konečně, po dlouhé době spatřila světlo. Nebylo oslňující, jen mlhotavé záblesky.
Drápala se dál a dál, až byla konečně venku. Člověk by nevěřil, že zpod deky je to tak dlouhá cesta.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit