Rodinná historie

„Tak a teď ještě vyprávění na dobrou noc, kterou jste tolik chtěli,“ povídá máma Yettinka svých třem yeťáčátkům.

„Za dávných časů, kdy Čumulangmou ještě neprolézali ti hluční a otravní mravenci, kteří na sobě místo chlupů nosí podivné listy různých barev, žil, byl jeden obrovský yetti. Tak to byl náš pradědeček Yeťák. Ten, když zahlaholil, tak spadly tři velké laviny do dalekého údolí dole. Neměl co na práci, tak mátl mravence vytvářením nesmyslných stop.

Tenkrát bylo u nás sněhu tolik, že naši nynější jeskyni nebylo vůbec vidět, sníh sahal daleko nad vchod a byl bílý jako srst jaka. 

Až jednou, když…“