Už je neděle.
Paradoxů je tu více, hlavní je ale v tom, že vidíme a nevidíme, co máme na očích.
NESOUTĚŽNÍ
Navazuje na Z přírody Bůh smutek sňal.
Dým z kadidla se choulil v paprscích slunce pronikajících do kostela okny v presbytáři. Pramínky kouře budily dojem postav a obličejů. Nikdo si neuvědomil, že jeden z těch obličejů je skutečný.
Obličej muže s vousy a smutnýma očima shlížel z pomyslného vrcholku dýmového sloupu. Pozoroval shromážděné věřící. Mírně se usmíval. Sklopil zrak k ministrantům před oltářem.
Viděl tvář dlouhovlasého služebníka s řetízky kadidla v rukách. Všímal si, jak se chvěje, jak přivírá oči zakalené bolestí.
Když okuřoval obětní stůl, všichni sledovali proužky dýmu, vycházející z kadidelnice. Snad zaslechli cinkání kovu o kov. Nikdo však neviděl zachvění tající v sobě smrt.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit