Nitky

Lektor ostře tleskne. „Dnes hrajeme divadlo, muži.“ 

Pětiletý Filip nadšeně poskočí. Na pódiu trůní marionety v krajkách. Některé poznává. Princezna vypadá jako Markétka. Krásná víla s dlouhými vlasy má maminčiny oči. 

„Naučíme je řádu,“ usmívá se muž. „Trhněte nití, kdykoliv promluví bez dovolení.“ 

Filip popadá kříž. První škubnutí je váhavé. Druhé už jisté. Dřevěná hlavička loutky, tak podobná sestře, hlasitě křupe o podlahu. 

„Správně,“ zní sklepením. „Žádná slabost pro krásu.“ 

Následuje plivání na zrcadla, dokud v nich nezmizí buclaté dětské tváře a nezbyde jen vítězný hlen. 

„Jaké to bylo, Filípku?“ ptá se máma u večeře. 

Neuhýbá pohledem. „Loutkové představení, mami.“