Hluboko

Zas padáš pod hladinu snění,
kontury světa mizí ve vodě.
Ve vlnách vidíš to, co nikde není,
realitu necháváš náhodě. 

Táhnou tě dolů hebké mořské řasy,
snadno přehlížíš chlad i sliz,
to tvoje představy jim přidávají krásy,
neslyšíš, když šeptají ti "zmiz". 

Nemůžeš, nechceš, nedokážeš,
až u dna září odlesky tvých snů. 
Povolíš a sama sebe svážeš
do sladkých nepravdivých dnů,

ve kterých obejme tě krásná lež. 
Hluboko sama zůstaneš.