33. Franta nemůže usnout

Franta se převaloval v posteli, na tohle fakt nebyl zvyklej. Po noční vždycky usnul jako špalek, zvlášť když byl před tím ještě na zkoušce s kvartetem. A dneska ne a ne zabrat, to bude zas zejtra jak mátoha.
Honil se mu v hlavě celej ten divnej den, hlavně to ráno na ředitelství. Co z toho ti papaláši maj, že je s Růžou takhle šikanujou. Měl sto chutí jim říct, že jestli mu vymění sestru, tak se jim na to vykašle a půjde do důchodu. Byl rád, že to neřekl… Ten náměstek je takovej blb, že by mu to bylo jedno, že se tu pak o ty lidi nebude mít kdo starat. A na tohle znovu koukat nechce. To už zažil, když odcházel z Rožberka. Navíc kdyby skončil na obvodě, tak by velmi pravděpodobně přišel o byt. Měl by se po něčem poohlídnout, aby měl kam jít, až tady skončí. A poptat se kamarádů doktorů, jestli neví o někom šikovným, komu by samostatná práce na obvodě vyhovovala. Kdyby na to měl psát inzerát, tak by značka byla: Na dostatečnou politickou angažovanost tu bohatě postačí jednou za rok přednáška o alkoholismu ve zdejší fabrice. To by bylo, aby na takovýhle terno nakonec někoho neumluvil.

Tak dospěl k pocitu, že se mu to stran toho důchodu podařilo v hlavě trochu srovnat. Že má plán, sice dost vágní, ale aspoň nějakej směr, kterým začít pracovat, a že by tedy by ta jeho hlava mohla konečně naznat, že už by mohla usnout. Ale nějak mu to nevycházelo, mozek jel stále na plné obrátky, šla mu myslí hromada dalších událostí dne.
Dneska to bylo teda panoptikum podivných pacientů, chvíli už si myslel, že je to nějaká epidemie ulejvačů z práce, ale asi prostě s tou vraždou a hromadou policajtů všude okolo jen všem tečou nervy, tak jsou pak vystrašený z každý prkotiny. Když si uvědomil, kolik prášků na spaní dneska rozdal, tak si říkal, že si snad bude muset vzít taky jeden. Ale nechtělo se mu do toho. Místo toho si řekl, že zkusí Lojzovi trochu fušovat do řemesla, že by třeba mohl zkusit, jestli z toho jeho nespaní nakonec nevypadne něco konstruktivního. Odkud začít?

Tak co třeba tímhle:
Dvě divný úmrtí v jedný rodině, to není samo sebou. Naprosto souhlasil s Lojzou, že mezi úmrtím starýho pána a Josky musí být souvislost. Je někdo, kdo vydělal na obou? Co třeba Joskovy děti? O Richardovi zrovna dneska vyprávěla Růža. Jak to ten Lojza říkal, starší je Josef, ten je v krajským výboru strany v Hradci; a mladší Richard je ten estébáckej papaláš, co se nemá rád s Lojzovým šéfem. Co to vlastně všechno dneska Růža u toho oběda vykládala?
Že Marušce v pátek přivezli uhlí a že to vezl nějakej ňouma, co se mu s tím nechtělo po polňačce do kopce, a tak to vyklopil dole u silnice a zatarasil jedinou přístupovou cestu nejen k Marušce, ale taky ke Komárkovejm i Joskovýmu statku.
První jim vyběhla vynadat vzteklá Andrea Komárková, že až se vrátí ten její ze směny, že bude muset nechat auto u hospody, jako by zrovna tohle byla katastrofa světového formátu. Když nakonec Petr přijel a chtěl jim jít pomoct, tak vynadala i jemu a poslala ho s něčím k Miladě. To musí bejt teda fakt milá sousedka.
Když to vypadalo, že to budou muset zvládnout uklidit jen Růža s Maruškou, tak jim přišla pomoct paní Martínková s Ládíkem. No bylo jich na to aspoň bylo víc, nicméně stejně to moc rychle neodsejpalo, museli to tahat pěknej kus cesty do kopce. Ládík jezdil do kůlny s kortoučem, Růža tahala v každý ruce belik. Maruška s paní Martínkovou jim to lopatama nakládaly. Později odpoledne přišel i pan Mečíř se synem a dalším kortoučem, což byla klika, protože Maruška už toho měla tou dobou plný brejle. Takhle jí sebrali lopatu a poslali ji, že jim má jít nachystat něco k večeři.
Když už měli skoro uklizeno, objevil se Joskův mladší syn Richard, vztekle na všechny řval, co si to dovolili mu tím uhlím takhle zaneřádit cestu.
Růža pak dodatečně zjistila, že byl ve Lhotě už v době, jak přišli Mečířovi a Maruška šla něco chystat k jídlu, tak že ho našla, že si jen tak bez ptaní sedí v zablácenejch botách u ní v kuchyni a po telefonu něco vztekle řeší. S Maruškou odhadovaly, že dojel autobusem do Vrchoviny, seběhl z kopce k Joskovýmu statku, zjistil, že je stále zapečetěnej, a jal se to obtelefonovávat, že chce jít dovnitř. Zjevně se mu to vymoct nepodařilo, což mu na náladě nepřidalo.
Než jim došel vynadat kvůli uhlí, tak se ještě stihl zhádat s Andreou. Prej to bylo slyšet až k silnici. Nejspíš si myslel, že než mu pojede něco zpátky do Prahy, tak že přespí v chalupě po dědovi, zřejmě nevěděl, že v tom statku teď bydlí Komárkovi, protože ječel na Andreu, co si to dovolujou se tam takhle roztahovat, a že ať si nemyslí, že mu budou platit pěkně mastnej nájem. Franta si dovedl představit, že Andrea si to líbit nenechala a že mu to vracela stejnou měrou, tyhle ječící geny evidentně zdědila taky. Jestli tam měl v úmyslu přespat, tak byla hádka s Andreou opravdu netaktická. Jen vyrazil do vesnice, tak došla Andrea k Marušce telefonicky zařídit u Milady, aby ho nebyli ochotní uložit na noc ani tam. A vztahy s Václavovou rodinou měl natolik rozhádaný chronicky, že k Bohuně (Janiný babce) se ani na nocleh ptát nešel.
Když obešel vesnici a zjistil, že u příbuzných nepochodí, tak se s naprostou samozřejmostí uplacíroval u Marušky. Pozval se na večeři (ještě že toho Maruška navařila tolik) a nakráčel do Růžinýho pokoje (bejvalýho Petrovýho), že tam hodlá přespat. Vzal si sebou flašku Rumu, co ho Maruška otevřela, aby po večeři nalila štamprdli chlapům, že jim pomohli s tím uhlím. Růža se divila s jako vehemencí ji Maruška zatahla k sobě do ložnice s kradmo vyslovenými slovy, že to je v baráku jediná místnost, kde se dá zamknout. Vzteklýho a ožralýho ho asi zažít nechtěla.

To musí bejt teda poklad ten Richard, říkal si doktor. Vlastně ho napadlo, že musí bejt celej tatíček. No možná o důvod víc, že by se s ním mohl zhádat a pak ta hádka nemusela dobře dopadnout. Takovýhle povahy, když se střetnou, tak z toho může bejt pěkná mela (už ta jeho hádka s Andreou měla pořádný grády). Jo, hádku s otcem, co se zvrtne, to si představit dovedl. Ale se starým pánem? Vzít ho zezadu po hlavě sekyrkou? To je divný…
Ale ono bylo vůbec divný, co by kdo proti starýmu pánovi mohl mít, vždycky byl v tý rodině spíš element ty spory urovnávající…
Zkusil se tedy soustředit čistě na to, jestli by Richard ty vraždy mohl prakticky zvládnout.
To s Joskou se stalo se to někdy večer nebo v noci, to se do JZD mohl dostat neviděn prakticky kdokoliv. Ale dědovi se to stalo někdy během dne. Bylo by možný, že by si ho nikdo ve vesnici nevšiml? To asi jo. Zkratku přes les z Vrchoviny evidentně zná. A kdyby se vracel stejnou cestou, tak opravdu nikoho ze Lhoty potkat nemusel.
Druhý, co ho napadlo, bylo, že starýho pána musel někdo do postele z tý kůlny přenýst. To by Richard velmi pravděpodobně zvládnul taky. Franta sice viděl Joskovy syny naposledy už před mnoha lety – někdy v době, když se staral o jejich matku na konci jejího marného boje s generalizovaným karcinomem čípku. Nevybavoval si kterej z nich byl kterej, ale pamatoval si, že už tehdy, když jim bylo kolem dvacítky měli oba podobnou postavu jako otec, jen o pár kilo míň. Už tehdy byli tak o hlavu vyšší než starej pán a měli dvakrát tak široký ramena.
Doposud to Frantovi do teorie relativně vycházelo, ale v zápětí mu došlo, že to pečlivé zamaskování místa činu nebyla práce jen na jedno dopoledne. To vybíjení slepic, o kterém se s Lojzou domnívali, že mělo hlavní důvod ten, aby se zakryla krev v kůlně, tak to nastalo s poměrně delším časovým odstupem, někdy z podzima, než se tam měla stěhovat Andrea.
Ale jestli vůbec nevěděl, že tam Joska nechal bydlet Andreu? No, tak to tedy s otcem nemohl mít nějaký zrovna vřelý kontakty. Vždyť tam Andrea bydlí už od Vánoc! To ani na Vánoce s otcem nemluvil?! A jestli se s otcem nebavil, tak to celý nesedí, minimálně ty zdejší policajty určitě zařizoval Joska. To by asi nešlo, kdyby s otcem nebyli domluvení.
Je možný, že by tu jeho hádku s Andreou četly Růža s Maruškou špatně? Že tam šlo o něco jinýho? Přece jen byly dost daleko…

Najednou se mu začaly všechny ty otazníky v hlavě mást a vytoužený spánek se konečně dostavil.