3434 Druhého věku
Údery kopyt. Údery srdce.
Před očima rudo. Nízká mračna. Zápach krve, bahna, rozkladu.
Za zády černo. Řady a řady pěšáků, dusot tisíců nohou, horký vítr, trhající zamazanými vlajkami, příval odvahy, kterou jim dala, když vykřikla -
Kupředu! Kupředu!
Nejsou tak rychlí jako její kůň. Nechává je za sebou, je, minulost, skomírající život.
Údery kopyt. Přerývaný dech.
Vlny a vlny, příboj lesklých přileb a kopí, stříbromodré moře, které přišlo zahubit.
Ona je sama.
Černá hříva bičující ruce, před očima tma, jen v oku bouře králova zástava, zářivá hvězda v prázdnu.
Zásah šípem ji zpomalil, ale nezastavil. Další ranou ji strhnou ze sedla.
to drama z toho přímo čiší,
Arenga
to drama z toho přímo čiší, do oblíbených
Tyjo! Nejspíš jssm to
kytka
Tyjo! Nejspíš jsem to přečetla na jeden nádech. Má to skvělou rytmiku, úplně mě to vcuclo.
Děkuju <3
Elluška
Vážím si pochvaly.
Au au
Owlicious
Jede si pro smrt, pro rozhřešení... a vlastně je jí to už jedno.
Její dva světy se jdou vzájemně zničit.
Je to napsané nádherně, mrazí z toho a úplně cítím toho koně pod sebou.
Jde do oblíbených.
Děkuju <3
Elluška
Děkuju <3