Skon starého Bencúra

Z druhé strany slyšet tiché hlasy
Bencúr s nimi nesouhlasí.
Když se střílí, tak se minou cíle.
Vánek bodá do košile.

Kde stál Matej, otec ztěžka dýchá,
čerstvá kletba neutichá.
Na místě kam vnikla křivá střela,
krev mu bolest rozestřela.

Padá na zem jako chumáč vlny,
prázdno se jím nenaplní.
Syn ho pouští, křičí v krátkých větách,
z přítmí míří silueta.

Uteč, Matej, do temného lesa!
Zanech otce pro nebesa.
Co to křičí nenávistné hlasy?
Čirou zlobou srdce nasyť?

Z odvrácené strany světa,
už se nikam neodlétá.
„Zhora z výšok, kam ma diabli nesú,
už sa nedá na dno klesnúť!“