Jousef má jasno

“Nechte toho,” řekl Jousef. “Ať si to ta ženská vyřeší sama. Co je nám po ní.”
Jindřiška se nadechla, ale on ji nenechal promluvit. “A vůbec, sbal se. Mám nápad. Vyrazíme na výlet.”
“Teď?” zdvihla obočí Jindřiška. “Když máme takové starosti?”
“My?” podivil se Jousef. “Pokud vím, vdova je Libuše. Jestli se to ještě někoho týká, tak Evy. Ale ta už je dospělá, má muže a nakonec i nového bráchu. Oni to zvládnou.”
“Když já nevím, neměla bych přece jen zůstat?”
“Neměla. Buď už taky jednou sobec! Nech je, ať se starají! Pojď, vypadnem. Vím o příjemném hotýlku. Pejsci vítáni.”