Jak svět přichází o zámečníky

Na tom místě byla absolutní tma.
„Haló? Je tu někdo?“
Slepé šátrání.
„Kde jste? Nechtěl bych vám...“
„Auuu! Surovče!“
„... šlápnout na...?“
„Na ruku!“
„Omlouvám se. Že je tu ale pěkně těsně, co?“
„Hmmmm...“
„Jmenuju se Paklíč. Bořivoj Paklíč. Ještě před pár minutami jsem býval zámečník.“
„Já jsem Vodomila Pokorná. Než jsem se dostala sem, uklízela jsem u těch střelených mágů na Neviditelné univerzitě.“
„Jak dlouho tu jste?“ Jedna ruka se pomalu a nenápadně sunula do tmy.
„Příliš dlouho.“ Druhá ruka ji opatrně chytila.
*
Zavazadlo se zazubilo.
Právě zjistilo, že když předstírá, že se nemůže otevřít, dostane k obědu chutného zámečníka.