Jazyk

Před čtyřiceti osmi hodinami:

Octla se na začátku krátké neosvětlené chodby. Jakmile udělala další krok, rozsvítil se portál na vzdáleném konci, který nebyl předtím vidět. Prosvítající zelená záře zastřeně pulzovala. Přistoupila odříkávajíc zaříkadlo a vložila ruku do chřtánu sochy gargoyla vyplazujícího jazyk. Dveře zaklaply a s rachotem se otevřely.

Točitým kamenným schodištěm se dostala až do obrovské síně, sevřené v objetí hrubých skalních stěn. Před ní se v nazelenalém odlesku třpytily vody podzemního jezera, černého jako uhel, temného, neproniknutelného.

Šramot na opačné straně ji přiměl podívat se oním směrem. V šeru se mihla blond hlava někoho, koho ihned poznala. Etain!