Malá a velká kočka

Minerva vyšla ze třídy rovnou do plného poledne. Oči zamžouraly, ruka vyletěla vzhůru, aby je ochránila před nemilosrdnými paprsky afrického slunce. Mimo období dešťů bylo ještě více než obvykle jasné, že není v Británii. Už skoro rok.
S úlevným nádechem se proměnila do své kočičí podoby a posadila se do stínu. Být malým zvířetem mělo mnoho prostorových výhod.
„Můžu si přisednout?“
Na okamžik naježila srst. Instinkt. Vzpomínka. Pak místo přikývnutí jako souhlas přivřela víčka.
Aisha, kolegyně a za tu krátkou dobu, co se znaly, snad také přítelkyně, se usmála a v podobě zlatavé lvice ulehla vedle Minervy. Stíny se prodloužily.