Pokračování Večeře
Vzteky bez sebe vpadnu do pokoje, bouchnu dveřmi a zamířím ke krbu.
Zarazím se a zpozorním. Nejsem sama.
Přišel.
„Isabelle,“ jeho měkký starostlivý hlas hladí mojí duši. „Slyšel jsem, co se stalo. Jste v pořádku?“
Sleduji, jak prochází pokojem. Blíž ke mně. Tak blízko.
„Já…,“ hlesnu roztřeseně a on pozvedá ruku.
Instinktivně sebou trhu. Očekávám ránu. Nepřijde.
Jen jemný dotek špiček jeho prstů na mé bolavé tváři.
Dotek, pod kterým se rozsypu. Zhroutím.
Najednou si mě tiskne ke své hrudi a slzy smáčejí jeho košili.
„Ššš, to bude dobré,“ šeptá mi do ucha konejšivě. „Hlavu vzhůru. Postarám se o vás.“
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit