Tam, kde je tvé srdce

Když poprvé s bušícím srdcem schází do úkrytu pod vrbou, připadá si nevděčně vyděšený. Naděje má pořád pachuť uvězněné samoty.

*

Na Chroptící chýši není nic romantického, nic, co by připomínalo bezpečně strašidelné kulisové zámky. Rozdrásané tapety, vzduch ztěžklý potem, strachem i primitivní zvířecí touhou po svobodě, okna zatemněná křikem a bolestí, dům, který musí zastrašovat, prosáklý kletbou, které byl pravidelně svědkem, a stejně – stejně je v zatlučených oknech záblesk jejich úsměvů, strop podpírají neochvějně pevné trámy řady úplňků, stejně zámek drží pouto silnější než krev a ani nános prachu nesmaže čtvery společné stopy. Nejstrašidelnější dům v sobě tají střípek domova.