Stanice dvě

„Stanice dvě,“ zahlásí znuděný automatický hlas ve výtahu. Skleněné dveře se tiše rozevřou. Představuji si zpruzelou puberťačku na brigádě, jak si prohlíží své čerstvě nalakované nehty. Marně se snaží předstírat činnost. Má na sobě vytahanou mikinu, líně převaluje na patře žvýkačku. Na obličeji má tlustou vrstvu make-upu, který ráno tajně ukradla matce z nočního stolku. Z kapsy na zadku vykukuje zmuchlaná krabička od cigaret, které přece nekouří, jinak by ji matka zabila.
Vyjedu i s kočárem z výtahu a říkám si, co mi ten nový svět, který právě objevuji, ještě chystá za překvapení. Svatostánek konzumu mi asi dočista zatemnil rozum.