Když jsem si, jako každý den, sedala do houpacího křesla, věděla jsem, že mě zas nečeká nic zajímavého. Každý den tady sedím, ve stejném křesle, na stejném místě a hledím do stejné zdi. Jednou za čas prolistuji nějaký časopis, knihu, nebo fotoalbum. Nic namáhavějšího už ale nedokážu. Celé dny jen přemýšlím, co jsem si kdysi přála a nikdy to nesplnila. Teď, když na to mám dost času, nemám zas dost síly. Plánuji si tedy, co budu dělat v dalším životu. Vždycky jsem si myslela, že mám ještě čas. devadesát let jsem důležité věci pokládala za nedůležité. Brzy si všechno vynahradím.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
To je smutný
Aries
To je smutný
Vidí to nadějně, stařenka,
Faob
Vidí to nadějně, stařenka, taková druhá šance by se šikla! (Pane, to se takto houpete celý život? Ještě ne!)
Je to smutné, ale aj s
wandrika
Je to smutné, ale aj s dôležitým ponaučením do života.
Druhá šance čeká :)
Peggy Tail
Druhá šance čeká :)
tak kéž by to příště vše bylo
Tora
tak kéž by to příště vše bylo tak, jak si přeje, tedy od začátku jinak
Důležité věci pokládala za
Aplír
Důležité věci pokládala za nedůležité. Někdo to má naopak. Nedůležité považuje za důležité. Ale většinou na to přijdou (pokud vůbec) až na sklonku života.