Skřípot vzpomínky

Odpočíval jsem. Najednou vrzly dveře. Zabolelo to. Kdesi uvnitř jsem velice postrádal Malého prince. Zavrzání mi připomnělo zpěv rumpálu, když jsem ze studny vytahoval vodu pro mého přítele.
Po týdnu jsem to už nevydržel. Řekl jsem hospodyni, aby dveře pečlivě promazala. Už to nebolelo. Ale jakoby se z mého života něco vytratilo. Odstranění skřípotu dveří, bylo jako opuštění části vzpomínky na Malého prince.
Vyšel jsem ven. Hvězdy se smály, ale tentokrát se smály mně.
„Máte pravdu,“ řekl jsem: „Lepší bolestná vzpomínka, než bezduché prázdno.“
Další den jsem vyměnil dveře za jiné, vrzající. Každý, kdo vejde, mi teď připomene Malého prince.