Pokračování Bolavá duše
Probudí mě tichý šramot. Někdo je se mnou v pokoji.
Slyším, jak ztěžka dýchá. Je čím dál blíž.
Tiše vyjeknu, když nad sebou spatřím postavu.
„Tiše. Nekřičte,“ žádá mě tichý mužský hlas. „Nechci vám ublížit.“
„Co tady děláte?“
„Chtěl jsem vědět, jestli jste v pořádku. Prý jste ošklivě spadla. Měl jsem o vás strach.“
„Kdo jste?“
„To nemohu...“
„Budu křičet.“
„Ne, počkejte. Tak… dobře…“
Plamen svíčky nečekaně ozáří nejbližší okolí.
Pohlédnu opatrně vetřelci do tváře a v tu chvíli se utopím v hlubinách jeho smutném pohledu. V jeho očích.
Zemřu a opět se zrodím.
Jen proto, abych byla s ním.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit