Historka

Jako dětem mně a bratrovi matka vyprávěla zvláštní pohádku.
„Na jednom místě daleko odtud vyvěrá z podzemí řeka. Kdo se odváží po ní plavat proti proudu, a takových moc není, dostane se do podivuhodné říše. Slunce tam nesvítí, a přece je světla dostatek. Žijí tam tvorové podobní lidem, že by si je bylo možno splést. Mají krátký život, stihnou mít pouze dva potomky a pak odcházejí a zanedlouho umírají. Nedá se s tím nic dělat.“
Rád na matku vzpomínám. Škoda, že brzy zemřela.
Proč se mi vtírá podivná myšlenka? Otec se kdysi zmínil, že se s matkou seznámil díky řece...