V dešti

Ianto se schoulil na Jackovo rameno a přivoněl k jeho kůži. Cítil se v bezpečí.
„Jsem ten nejšťastnější muž na světě,“ zašeptal Jack a pohladil Ianta po vystouplém bříšku.
Ianto se usmál, ale vzápětí strnul.
„Co se děje?“ zeptal se trochu vyděšeně kapitán.
„Nic, jenom mě koplo.“
Ianto se probudil vlastním výkřikem. Z čela mu stékal pot, v očích pálily slzy.
„Do prdele,“ zamumlal.
Podíval se na budík. Čtyři třicet.
Rychle se převlékl a vyběhl ven. Obvyklá trasa: přes cestu, park, potok, kolem stadionu. Na chodník začaly pleskat první těžké kapky.
Jak to Jack říkal? Antikoncepce je i v dešti…