Sen

Stojím na louce. Tráva mě studí na nohou. Vítr přináší vůni jehličí. Slunce se schovává za mraky.
Nedaleko stojí muž. Znám ho, i když nevidím jeho tvář. Vím kým je, ale jméno nepřichází. Jen strach.
Před ním se v trávě kroutí hádě. Důvěřivě se obtáčí kolem bot. Naivní. Ztracené.
Muž se krutě usměje a najednou malou zmiji svírá. Tiskne její tělíčko v dlani. Stále víc, stále bolestivěji.
Nemohu se pohnout... dýchat... myslet.
Sleduji, jak jí upouští na zem.... vlna bolesti mě strhává k zemi.
V jeho ruce se objeví hořící bělostná látka... mé tělo zachvátí ničící žár.
A pak… procitnu.