Rituální drama

Sherlock by to jistě považoval za zbytečně nesmyslný zvyk, přesto si tento měsíční rituál, „divadýlko“ John rád pěstoval. Byla to jistota, automatická činnost, která se mu prosákla pod kůži.
Scéna byla pokaždé stejná – jeden žulový kámen v zemi v místech pod stromem. I jeho role v tomto výstupu byla chladně neměnná.
Ta záležitost byla už dlouho uzavřená, ustálený pocit,který zbyl, všechno už tisíckrát přehráno. A přesto dnes, když obloha byla sterilně šedá, Johna cosi donutilo vystoupit z té zažité herecké role a zašeptat do větru „Vrať se.“. Opřel se zády o malou zídku, zaklonil hlavu a představení završil potleskem.