Po sečuánsku

Existují situace, do kterých se nechcete dostat.
Třeba prasklý popruh batohu, v němž schováváte pět dračích vajec i s jejich matkou, zatímco utíkáte před dopáleným chovatelem, který by vás tolik netrápil, kdyby to nebyl cholerický poloobr se samostřílem.
Také vás úplně nepotěší okamžik, kdy s klouzajícím batohem dorazíte k úzké provazové lávce, na kterou se váš pronásledovatel zaručeně nevejde, zaradujete se a v polovině cesty uslyšíte nezaměnitelný zvuk trhajících se lan.
Pak už prostě nezbývá nic...
Nic než rozletět se a doufat, že magie zafunguje.
Tenkrát zafungovala.
Přelet nad zalesněnou sečuánskou propastí hlubokou 400 stop patří k mým nejkrásnějším vzpomínkám.