Když začaly padat hvězdy

Venku prší, aspoň se opláchnou okna.
S povzdechem nakoukne do hladové spíže. Vezme z kredence peníze, oblékne kabát. Je dobré, že prší; nepotká moc lidí.
Vyhýbavé pohledy, soucit, strach. Bylo jim nepříjemné na to myslet. Bylo nepříjemné být jim tak nepříjemná.

Zastrčí ruce do kapes kabátu. Hvězda na něm dávno není, stehy pečlivě vypárala, a stejně svítí a oslepuje sousedy. Nejzářivější hvězda na potemnělém nebi svědomí.
U náměstí zahlédne syna, hraje kuličky s dětmi - copak jim zapomněli říct, že jim má být nepříjemně?
Ale směje se, všichni se smějí.
S úlevou vydechne. Po dlouhé době do krámu vejde s úsměvem.