V údolí růží 2 - Démant

Den zvolna míjel. Modravý ptáček v Lovcově ruce byl již jen vzdáleným démantem na rybníkem pod zámeckou zahradou.
„Neublížili jsme mu?“ ptala se Veveruška u oběda. Lovec se mírně usmála.
„Nemyslím, jen se trochu polekal,“ odvětila. Světec na ni upřel oči o pár odstínů světlejší než peří ledňáčkovo. „No opravdu!“ bránila se dívka, „ten kámen, o který si při lovu narazil hlavu, asi nečekal.“
„Chudák, neměl příjemný den,“ politoval ptáčka Stopař.
„Každý den nemusí být příjemný,“ vstoupil do jejich diskuse Kněz. „Svět nabízí i dny zlé.“