Protože jeden Honza se uzdravil (a já jsem za to denně neskonale vděčná), zatímco druhý odešel. Mnoho z nás v něm ztratilo otce, bratra, dědečka, poradce, přítele...
Napsáno na bonusové zadání - nekrolog.
Jeník, kterému nikdy nikdo, možná kromě matky, neřekl jinak než Gejza, odešel tiše po zákeřné nemoci v únoru tohoto roku.
Kdo ho znal, vzpomíná na něj v nejlepším. Jeho mottem byla slova: Když můžu, pomůžu. A pomáhal, i když už vlastně nemohl. A nikdy nechtěl nic na oplátku, to nebyl jeho styl.
Mnozí si mysleli, že je to obecní blázen, ale on byl virtuoz mezilidských vztahů. Nic ho nedokázalo zlomit, nic mu nesmazalo úsměv z tváře, měl rád lidi a život.
Rád zpíval, rád tančil na stole, rád pil a strašně rád žil. Čest jeho památce!
Masaryk nás svolává, svolává...
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit