Bludiště z bodláčí

Noc po tom, co nezemřela, se Lin neklidně převalovala a čas od času probouzela. Pokaždé viděla mozaiku z bodláků, obrysy ostrých listů poskládaných do nekonečného labyrintu. Než pochopila, co vidí, opět se propadla do temnoty. Snila o bodláčí, které ji chránilo proti všemu zlu.
Ráno čekala, až za ní přijde otec. Dlouhé hodiny ale bylo ticho a prázdno. Pak se dveře otevřely a dovnitř vstoupila teta Narcissa a ředitelka McGonagallová. Zastavily se sotva v doslechu.
„Bude u vás v bezpečí?“
„Postarám se o to. Máte mé slovo.“
Když konečně přijdou k její posteli, všimne si bodlákové brože na ředitelčiných šatech.