Smítko prachu na kabátu

Tajemná dámo z kamene
Chtěl bych být k tobě blíž
Třeba jak nechtěný prach na kabát
Snášet se stále níž a níž
Každý den tě vídám. Tak nedostupná, vzdálená, až z toho srdce krvácí. Občas si přeji s tebou promluvit, ale příliš se bojím neúspěchu.
Vím, že by jsi mě odmítla
Jen ať ti ta smítka neulpí na drahé látce
Ať nezůstanou tady déle
Smeť je pryč, dolů, jak největšího zrádce
Kdysi jsem doufal a snil. Ale pak mi řekli, že je čas dospět a zapomenout na hloupá dětská přání.
Strach z neúspěchu ničí mou naději
Že jednou bude krásněji