Z Muzea na Kačerov

Hlavní údržbář má kancelář na Muzeu. Bývá tam zřídka. Když neobchází obchodníky se šrotem a nehandrkuje se s nimi o ceně každého šroubku, kontroluje se svými pomocníky slabá místa a vysvětluje dělníkům, že nemůže poslat nové plechy a výztuhy, nebo žebrá u Rady o další prostředky pro nákupy a vyšší příděly jídla pro své lidi. Nikdy nezvyšuje hlas, nesměje se, nemračí, a ke každému se chová stejně chladně.
Říká se, že všechny svoje emoce pohřbil tam nahoře.
Když se ale večer vrací domů na Kačerov, v každé druhé stanici vyleze a zoufale křičí do rozbitých skel bývalých budek pro dozorčí.