Naděje

Běžel...
Jako o závod.
Nebyla před ním běžecká dráha.
Na louce místo květin vykvétaly granátové trychtýře.
Pruhy ostnatého drátu.
Přeskočil bezduché tělo.
Výbuchem roztrhaný kulomet.
Běžel.
Vzduch prořízl šílený řev.
Málem se ho lekl.
Než pochopil.
Jeho vlastní hlas...
Dlouhým skokem přeskočil další dráty.
Něco rozčíslo vlasy.
Jako ruka pouliční děvky.
Hrubé pohlazení rozpálené oceli.
Ty další necítil.
Puška ho opustila a dopadl na rozstřílenou zem.
Chvilku vnímal jen tlukot vlastního srdce.
Šumění krve.
Chvění týrané půdy.
Spásný výkřik.
"Sanytét."
Něčí ruce.
Nešetrný stisk.
Probral se.
Polní obvaziště.
Rakouská šeď.
Italská zelená.
Skoro ve smrti.
Jako bratři.
Spojeni krví.
Naděje.