Patříme k sobě

Severus si vždycky připadal trochu neohrabaný.
Toho dne si s Lily hráli na honěnou a on to zkazil tak, že si Lily odřela obě kolena a jemu krvácela dlaň.
„Promiň,“ omlouval se zahanbeně, když viděl, jak upřeně pozoruje jejich drobná zranění.
„Náhodou, to se hodí,“ odpověděla a přitiskla mu zraněnou ruku na své koleno. „Teď jsme pokrevní bratři,“ usmála se na něj.
„Nemůžeš být můj bratr, když si holka,“ namítl.
„Dobře, tak jsme sourozenci. Hlavní je, že patříme k sobě, ne?“
„Ano,“ Severus se usmál. Byl šťastný.
Ani jeden z nich neměl tušení, jak se za pár let všechno změní.