Vražda, smrt, zabití

Decibely duní tmou, osvětlit ji nemohou. Uši křičí o sto šest, trošku více potichu, mlátím dvojče na mou čest, ztrácím zbytky ostychu. Bez bázně a hany řičí, já jsem tady pánem, není holí, není tyčí, jak volume stáhnem?
Už to nejde vydržet a dvojče stále drží, můžu z kůže vyletět a můj konec se blíží. Nevydržím více ruchu, ne neudržím nervy zpět, už chci dopřát klidu uchu, už mu nedám ni pár vět. Tak rychle hmatám po kabelu, moje ruce letí, už ho držím vztekle beru, a dvojče jde do smetí. Je klid, sláva ještě zvonec, kazeťáku už je konec.