Dívenka s mašlí ve vlasech otevírá dveře sklepní kóje. Vchází do místnosti osvětlené skomírající neúspornou žárovkou. Opatrně prochází kolem uskladněných předmětů.
Uprostřed místnosti stojí židle. Stará kancelářská židle s prošoupaným polstrováním. Dívenka pohladí opěradlo, a pak se do ní vyškrábe.
Dívenka sedí a vzpomíná. Vidí starého muže s dýmkou, jak zvedá oči od práce a usmívá se. Vidí pevnou dlaň a pláče. Houpe se sem, tam. Židle tichounce sténá.
Dívenka se schoulí mezi područkami. Tiskne uslzenou tvář k ošoupané kůži. Otřese se a škytne.
Minuty míjí a dívenka usíná. Slzy na tvářičkách zasychají. Dívenka se usmívá. Šeptá ze sna.
„Dědečku…“
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Nádhera...
kopapaka
Tohle mě opravdu dostalo...
*tleská*
Děkuji.
Profesor
Děkuji.
Smrk. :-/ Zadání to určitě
Falkira
Smrk. :-/ Zadání to určitě splňuje se vším všudy.
Působivé.
may fowl
Působivé.
Vlastně je to moc krásné. Na
Rya
Vlastně je to moc krásné. Na slzách a vzpomínání není nic špatného.
Ach... to je opravdu na
eliade
Ach... to je opravdu na zamáčknutí slzičky. Téma vystiženo dokonale a drabble je to povedené.
To smutně krásné.
Peggy
To smutně krásné.
Děkuji za komentáře.
Profesor
Falkira: Dík. Jsem ráda, že to zadání splnilo.
may fowl: Dík.
Ryo: Však není. Dík.
eliade: Děkuji, jsem ráda, že drabbllík dojal.
Peggy: Prosté dík.