Zeď

Vítr mu fičel kolem uší a z krajiny pod ním byly jen rozmazané šmouhy. Byl to povznášející, osvobozující pocit. Poddal se mu a vychutnával tu chvíli svobody, kterou ve svém domově nikdy nepoznal.
Neuvědomil si, kdy začal ignorovat své okolí až do chvíle, kdy narazil do zdi, která hekla. Náraz ho skoro shodil z koštěte, ale nějak se udržel. Ohlédl se zpět, na vyrušení jeho zážitku. Byl to Longbotttom. Neskončil tak dobře jako on - válel se v trávě se zlomenou nohou. A do prdele... Už zas.
„Pane Malfoyi! Co jsem vám říkala o pravidlech leteckého provozu?!“ zaječela na něj Hoochová.