Co jsi s tím lukem dělala?

Šípy došly. Shazujeme kameny, ale lidé se blíží.
Sáhnu po kyji. Vyskočíme a ženeme se na ně.
Prvního jsem odhodila na ostatní. Další padl s prasklou lebkou.
A tenhle mi svým oštěpem podrazil nohy.
Snažím se vstát. Kyj zmizel v rokli. Člověk se napřahuje. Odskočím.
Konečně na nohou. Mrsknu po něm písek; mnoho času nezískám. Sáhnu do toulce.
Ozve se starý výcvik. Sevřu lučiště oběma rukama. Dřeva o sebe třesknou.
Prask.
Dál... bolest.
Cítím krev, kouř a tlassu. Talim mě ovazuje.
„Co jsi s tím lukem dělala?" ušklíbne se Aglûk.
„Bývala by se ti hodila píka, viď?"
Ne, Rustrigh. Nehodila.