„Nejsem jejich majetek,“ syčela podrážděně.
„Pořád tu pro ně musím být! Slyšeli někdy o syndromu vyhoření?!“
Byla vyčerpaná. Nemohla ani proplakat noc: I během té ji někdo stále volal.
„Mám nárok odejít,“ říkala si, „mám stejná práva jako... Jako kterákoli jiná entita! Vždyť já tu nikdy nejsem pro sebe! Budu samostatnější, budu se řídit sebou, nebudu...“ Ani to nedořekla a volali ji.
Bohové se sháněli po vhodných darech. Činili tak značně lidsky po vzoru tetičky, která ochotně předá dál nejohavnější nejzaprášenější amforu. Divili se, že se přihlásila ona.
Šťastně se stulila na samém dně skříňky. Konečně měla na chvíli klid.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
No jo i naděje má právo na
Aveva
Pěkný!
kytka
Pěkný!
Ale teď už by snad mohla být odpočinutá... Aspoň trochu? Maličko?
Chudinka malá :)
Terda
Chudinka malá :)
Chudinka vyhořená! Tak snad
Tora
Chudinka vyhořená! Tak snad už si odpočine, na chvíli.
To je úžasné drabble! A úplně
Rya
To je úžasné drabble! A úplně ji chápu.
Parádní! Leccos to vysvětluje
neviathiel
Parádní! Leccos to vysvětluje! Doufám, že si dobře odpočinula