Jedinečnost okamžiku

Miluji pohled na měnící se les, když Noc přebírá svoji právoplatnou vládu nad Dnem. Stíny Temna se prodlužují, získávají na síle, kdežto síly světla opět sklání svoji hlavu.
Vmísím se mezi stromy a nechávám se unášet stíny, které mě vedou. I bez hudby tančím svůj odvěký tanec se stíny.
Ach, ty barvy přecházející z jasné žluté do krvava. Pohled pro Bohyni. Pohled pro mé nenasytné oči, které se té krvavé scenérie nemohou nabažit. Ještě víc je láká temná čerň, jenž dává prostor pro mě, aby skryla, to, co se bojím během panování světla vyzkoušet, či udělat. Čerň je mým spojencem.