Myslela jsem, že jsem ptáček v kleci, ale ona šla otevřít

Fascinujou mě mraky
pořád cestujou po obloze a mění se.
Někdy se tváří jako něco jinýho.
Jako lidi.
Pozoruju život ze svojí malý klícky.
Život utíká jako ty mraky.
A já čekám, až se klícka otevře
a já ho ochutnám.
Přitom můj život už dávno běží,
rychle cestuje po obloze.
A čeká až ho nahradí hvězdy.
Ještě není tma.
Den je ještě dlouhej.
Jak ho strávím je na mně.
Vím, že to bude krásný.
Protože už to tak je.
Občas prší a hřmí,
bez toho bych si slunce nevážila.
A tak otevřu klec.
Západ slunce je uklidňující.
Nebojím se ho.