Pardon, komentíky se asi odkládají na neurčito, nebo alespoň na návrat ze sousu. Máme tu společné mobilní připojení pro dvanáct orgů, a to spousta z nás potřebuje alespoň občas kontrolovat maily nebo odevzdávat domácí úkoly, takže ho ostatním nechci příliž vytěžovat.
Dávno si zvykli na podivné pohledy lidí kolem, dávno se naučili přehlížet otázky v očích.
Kráčeli světem a hledali nápovědu, kam jít a co dělat dál.
Vzdor zvyku v nich zůstal kousek údivu nad tím vším. Nad dávným probuzením.
Obyčejný člověk a obyčejný člověk jsou obyčejní lidé, obyčejný pár.
Aspoň dokud nezjistí, že se od sebe mohou vzdálit jen na vzdálenost dvou paží.
Jedné a jedné.
Dokud je nespoutá magie ve světě, kde magie neexistuje.
Dokud je nezačnou poznávat lidi ve světě, kde se na sebe lidi nedívají.
Dokud se z nich nestanou hledači, protože nemají na výběr.
Pak hledají.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
výborné
Aries
výborné
Děkuji!
Erys
Děkuji!
Nevím, jestli tomu úplně
Rya
Nevím, jestli tomu úplně rozumim, ale dotklo se!
Děkuji!
Erys
Já si původně taky nebyla jistá, byla to jedna z těch myšlenek, které se vetřou do mysli a nedají pokoj, dokud je člověk nesepíše.
Moc pěkné. Má to dobrou
Aveva
Děkuji moc!
Erys
Děkuji moc!
wow, působivé!
Zuzka
wow, působivé!
Díky, díky!
Erys
Díky, díky!