Dvojice

Dávno si zvykli na podivné pohledy lidí kolem, dávno se naučili přehlížet otázky v očích.
Kráčeli světem a hledali nápovědu, kam jít a co dělat dál.
Vzdor zvyku v nich zůstal kousek údivu nad tím vším. Nad dávným probuzením.
Obyčejný člověk a obyčejný člověk jsou obyčejní lidé, obyčejný pár.
Aspoň dokud nezjistí, že se od sebe mohou vzdálit jen na vzdálenost dvou paží.
Jedné a jedné.
Dokud je nespoutá magie ve světě, kde magie neexistuje.
Dokud je nezačnou poznávat lidi ve světě, kde se na sebe lidi nedívají.
Dokud se z nich nestanou hledači, protože nemají na výběr.
Pak hledají.