Srdce obaleno v krustě
Se svědomím ztvrdlým jako schránka korýšů
Plahočí se mezi omyly
Prosazují zpátečnické názory
Aby tak nebylo do očí bijící
Že stále couvají
Před vším
Bojí se změnit směr
Bojí se otočit
Bojí se dívat vpřed
Zanechávají za sebou hlubokou stopu
Aby ti bezradní je následovali
Aby do propasti nespadli sami
Stopy korýšů křižují zemi
Aby bylo na čem ukřižovat rebely
Oblázky se zaoblenou nadějí
Malé děti s kyblíčky na pobřeží je sbírají
A taky mušličky a taky raky
S dětskou dychtivostí
Z písku staví hrady
A mnohé to neopustí
I v dospělosti staví domy na písku
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
To vypadá tak moudře, že si
Rya
To vypadá tak moudře, že si to budu muset přečíst ještě jednou za střízliva.
To už Ti pak ale asi nebude
Aplír
To už pak ale asi nebude vypadat tak moudře. :-)
... (nejsem moc schopná
Carmen
... (nejsem moc schopná reagovat nějak adekvátně, ale zkrátka – doopravdy MOC se mi to líbí)
A já jsem MOC potěšená. Díky.
Aplír
A já jsem MOC potěšená. Díky.
To je skvělé, palec nahoru a
mamut
To je skvělé, palec nahoru a kachnička už letí :)
Díky. S takovým komentářem se
Aplír
Díky. S takovým komentářem se mi bude hezky usínat.
Je to moc pěkné :o)
Aveva
Díky.
Aplír
Díky. Potěšila jsi mě.
Přijde mi to dost pravdivé.
Azereth
Přijde mi to dost pravdivé. Káč.
Mně taky. Děkuji pěkně.
Aplír
Mně taky. Děkuji pěkně.
moc pěkné
Keneu
moc pěkné
Jsem moc ráda, že se ti líbí,
Aplír
Jsem moc ráda, že se ti líbí, ač nepatří zrovna mezi konzumní.
Sedmá kachna (s rezervou, zacvičuji se)
Lee
Hm... Je tam toho docela hodně. Zajímalo by mě, kdo jsou ti korýši. Tedy vím, je to asi typ lidí, ne nějaká konkrétní skupina, ale tak nějak si je nedovedu v životě představit. (Asi protože v životě je to všechno komplikovanější.) Nicméně zachyceni jsou sugestivně. A poslední odstavec mě vyloženě zaujal. Člověku to připadá jako dobré, děti staví hrady z písku, to je hezké... a pak najednou ten závěr. Připomnělo mi to: "Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě; když jsem se stal mužem, překonal jsem to, co je dětinské."
Ne vše, co prospívá dětem, prospívá dospělým. Zajímavá myšlenka. (Ač nevím, jestli ti ji vlastně nepodsouvám, snad ne.)
Lee, moc jsi mne potěšila, že
Aplír
Lee, moc jsi mne potěšila, že jsi připsala, jak to na Tebe působí, jak to vnímáš. Já jsem v tom závěru spíš myslela na podobenství z Matouše 7:24-27, kde se píše o pošetilém muži, který vystavěl svůj dům na písku ve srovnání s moudrým, který ho vystavěl na skalním masivu.
Jo, to já pochopila, že to
Lee
Jo, to já pochopila, že to odkazuje na pošetilého muže, jen mi přišlo pozoruhodné to propojení, protože u dětí to nevnímáme jako nic špatného, když staví hrady z písku, a u dospělého je to najednou pošetilost. Vedlo mě to k úvaze nad vztahem dětství a dospělosti, mohu-li nazvat své chvilkové zamyšlení tak směle. :D Snad jsem tě dobře pochopila a ty mě taky. :)
Obecně se to tak vnímá.
Aplír
Obecně se to tak vnímá. Nedávno jsem viděla dokument o umělci, který tvoří z písku, z oblázků, z větví nebo z jiných přírodních materiálů, většinou na břehu moře za odlivu. Potom své dílo vyfotografuje a pak pozoruje, přípaadně natáčí, jak vlny s přílivem jeho dílo uchvátí do své náruče. "Blázen!" klasifikují ho mnozí. Ty věci, co vytvořil se mi moc líbily a bylo působivé a smutné sledovat jak je vlny pohlcovaly. On sám tvrdil, že ta pomíjivost jeho výtvorů mu připomíná pomíjivost života. Uvaha o vztahu dětství a dospělosti je nadlouho, zvláště když ještě přiřadíme stáří, kdy lidé často dětinští.
Ale v tom podobenství je pošetilý ten, kdo slyší slova Ježíše a nečiní je.Jeho víra pak má špatné základy, nebo nemá žádné a neobstojí jako dům postavený na písku.
A já to tak právě moc
Lee
A já to tak právě moc nevnímám - když je něco v pořádku u dítěte, přijde mi to v pořádku i u dospělého, ale tohle drabblátko to podávalo jinak, než jak nad tím běžně uvažuji, proto mě tak zaujalo. A vím, že je to celé obraz, ale natolik sugestivní, že mě pohltil i ve své vlastní realitě.
Já jsem tedy myslela, že na písku staví dům ten, kdo jej neopře o Boha, ale o něco časného. Přijde mi, že ten, kdo slyší Ježíše, ale nečiní jeho slova, je jako člověk, který nestaví nic, a když přijde bouře, stojí překvapeně na dešti.
Jo, je to tak. Moc hezky jsi
Aplír
Jo, je to tak. Moc hezky jsi to vyjádřila.