Při přečtení dnešního tématu mě napadlo spoustu věcí a nakonec to dopadlo takto, napsáno relativně rychle. Tak uvidíme, možná mě toto DMD nakonec příjemně překvapí (protože vzdát to nechci a čas není a nebude - ale až mi někdo řekne, kdy bude, tam mu stejně věřit nebudu, teda v hrobě, tam bych ten čas mít mohla... na důchod to netipuju, toho se přeci nedožijeme :D).
Jsou chvíle, kdy si člověk pokládá spoustu stupidních otázek. A většinou v první chvíli ani netuší, že jsou stupidní. Hlavně když má práce až nad hlavu, že neví kam dřív skočit, doma je nepořádek v míře, že by se dal přemisťovat vidlemi, dítě si dělá co chce a sám má chuť se nechat vystřelit nejlépe na Měsíc, ne-li rovnou někam dál. Když se k tomu přidá příprava večeře a pak i manžel se tváří, že by chtěl dostat i on svůj díl pozornosti a zájmu, tak si člověk říká: „Nejsme na to už moc staří?“ A myslí to smrtelně vážně.
Naštěstí se to nestává příliš často takové to myšlení, i když víc než dost je toho často.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
líbí
Keneu
vy akční matky máte stejně můj nehynoucí obdiv, navzdory vašim vlastním pocitům nestíhání a zoufalství
Tak to je typické. Podepisuji
Kumiko
Tak to je typické. Podepisuji se pod Keneu, taky vás moc obdivuji. Je neuvěřitelné, jak to zvládáte. Výborné drabble. :)
Já jsem si zvykla, že pracuju
mardom
Já jsem si zvykla, že pracuju po nocích, uklid se dělá nárazově a občasná špína se přežije nebo vypomůže rodina (možná začnu přemýšlet o paní na úklid), důležitá je spokojená rodina. Já jsem teď navíc pod vlivem těhotenských hormonů, tak to je teprve jízda (hlavně ta únava a nechutenství je občas hezká čára přes rozpočet :D).