Pozdní host

Uprostřed noci jsem se nevracel domů poprvý. Město jsem měl prochozený křížemkrážem už za dob, kdy se tu lampy zhasínaly úderem půlnoci. Proto okolní tma neměla šanci nalíčit mým očím žádnou past.
Proto jsem okamžitě poznal, že na siluetě našeho domu něco nehraje.
Na verandě stál člověk a loktem se opíral o zábradlí.
Přišel jsem blíž a zapálil petrolejku na okně.
Světlo odhalilo tvář dívky. Tak bolestně známou, až mě bodlo u srdce.
"Barnaby?"
"Ano."
"Odpusťte mi pozdní setkání. Náš kmen zahubila horečka. Já jediná přežila, ale nemám kam jít. Má matka mi o vás vyprávěla."
"Jak se jmenovala?"
"Majandra."