Stál v lese a díval se do krajiny. Ruce mu tížil obrovský menhir, on si ho ale nevšímal. Byl nejsilnějším člověkem na světě. Nikdo ho nemohl překonat. Alespoň do té doby, než se někomu stane to samé co jemu a spadne do kotlíku s kouzelným nápojem.
Příroda byla krásná, ale on byl smutný. Měl totiž hlad. A když měl hlad, měl vidiny.
Z křoví po jeho levici opatrně vyšel kanec. Začenichal ve vzduchu a pak pronesl jasným hlasem.
„Sněz mě Obelixi. Sněz mě! Vidíš, jak jsem krásně tučný? A velký? Bude ze mě skvělá pečínka.“
„To bude!“ oblízl se Obelix.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit