Nejstarší řemeslo

Na kanály Amsterdamu se snášela tma.
Spěchala uličkami a uhýbala chodcům a cyklistům, dokud nedospěla na malé náměstí. Kostelní věž se tyčila nad pokřivenými siluetami úzkých domů a vrhala na ně stín. Opřela se do bočních dveří a vklouzla do tichého šera.
Nechodila do zpovědnice, protože své hříchy se neodvažovala nikomu svěřit.
Posadila se do lavice, semkla ruce a zavřela oči. Nechtěla myslet na červený závěs a sklo výlohy za ním. Na ty hladové pohledy tisíců cizích očí olizujících její tělo. Ale musela, potřebovala zpytovat svou duši před Bohem, aby mohla klidně usnout, až se nad ránem bude vracet domů.