O přátelství a o tom dalším

Kdysi jí někdo řekl, že každá loď potřebuje kapitána. Že teprve potom bude úplná. Ona nad tím jen krčila ráhny. Jako Mary Celeste brázdila oceánem života sama. Ke štěstí jí stačil vítr a křik racků nad vodou. Pak se objevil on. Chodil k molu každý den. Vyprávěl. Ona mu naslouchala. Zdálo se jí, že mezi lidmi našla přítele. Ale jeho slova byla řetězy. A jednoho dne zjistila, že marně škube kotevními lany. Nechtěl být jen přítelem. Chtěl být kapitán, co může velet. Ale zapomněl, že i lodě mají duši. A že falešnými slovy ji nikdy nespoutá. Přervala řetězy. A odplula.