Crowleyho jabloň
Většinu času je Crowley ten silný, odhodlaný, občas trochu drzý. Nepochybuje, nedívá se zpátky, nelituje. Azirafal je za to rád, právě tenhle Crowley ho kdysi zaujal, záblesk jinakosti v jinak nudném a šedém počátku věků. Ale má rád i toho druhého Crowleyho. Toho s jemným úsměvem na tváři, který Shakespearovi našeptával sonety, který mu říká „anděli“. Který spí na jejich obrovské posteli stočený do klubíčka, trochu člověk a trochu had, i když by to vůbec nepotřeboval. Který mu ráno vaří čaj a dává do něj přesně to správné množství cukru.
- Číst dál
- 6 komentářů
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit